Jak z nástinu děje může někoho trknout, Největší sešup, ač jedním z Příběhů z Nové Republiky, se odehrává za Galaktického Impéria - konkrétně na palubě ISD Interrogator, 3 roky po bitvě u Yavinu, a účinkují v něm čistě císařští vojáci. Tolik úvodem k absurdnosti zařazení povídky (nebo, jak jsem při pokročilejším čtení zjistil, k absurdnosti názvu celé antologie).
Navzdory už tradiční opulentnosti autorčina použitého jazyku se jedná o text čtivý, který díky své originalitě a nevšednímu nápadu inspirovanému slavným Vaderovým způsobem suspendace dokáže rychle vtáhnout do děje a udržet si čtenářovu pozornost až do konce. Ačkoli se i zde nachází mystická Síla, působí příběh přirozeně a nebojím se říct až realisticky.
Příběh ovšem trpí svojí otevřeností, zápletku nám Patricie vyzradí už na začátku a pak se po zbytek děje tváří, jakoby to neudělala (včetně vyvrcholení). Zamrzí i technické kazy, související se stářím textu. Takový Temný Jedi zní dnes už hodně obsolentně. Stejně tak působí i myšlenka žáka (nebo snesitelněji následovníka) Dartha Vadera. Ta tedy nebyla košer asi nikdy, ale na počátku rozpuku expandovaného universa lze takových postav v literatuře a videohrách najít jako lovců odměn na Nar Shaddaa, a tak si i Jacksonová vytvořila svého oblíbeného cool padoucha. Stal se jím nelítostný kyborg Antinnis Tremayne.
Proti němu postavila již výše zmíněného hrdinu - oficíra Jovan Vharinga, kterýžto čtenáři svýma očima příběh zprostředkovává. Jovan je ambiciózní, nechybí mu koule a ví, jak se věci mají. Bohužel se ale ve svých kalkulacích přepočítal a shodou nešťastných událostí se dostal na špici velení mnohem rychleji, než očekával. A být na špici ve službě inkvizitora a nemít vše plně pod kontrolou, to se nevyplácí. Nervalo dlouho a jeden z nižších členů posádky selhal. Díky tomu se Vharing, jakožto odpovědný důstojník, ocitl u Antinnise na koberečku. No a následující události jsou právě barvitě vylíčeným obsahem zbytku povídky.
S dalšími specifiky příběhu to jest zapeklitější. Pro některé fanoušky mohou být přínosem, pro jiné zklamáním. Řeč je hlavně o zasazení příběhu a s ním souvisejícím obsazením. Nejsou tu žádní rebelové, Jediové, světlá nebo temná strana či boj za svobodu a spravedlnost. Je to skromný, komorní příběh z pohledu Impéria, zabývající se životem důstojníka v armádě a vyobrazující svět Hvězdných válek z druhé strany. Ukazuje, že Impérium není jen tlupa nacistů s vymytými mozky, ale regulérní státní zřízení, ve kterém žijí a fungují obyčejní lidé. Vlastně jde o to, co od Hvězdných válek očekáváte, protože tohle už je opravdu velmi okrajový příběh. Mimo dalších povídek od stejné autorky The longest fall na nic nenavazuje, není ničím rozvíjen a z hlediska většího obrazu galaxie je totálně nepodstatný.
Abych ale na deseti A4kách nerozebíral dílo o čtrnácti stranách, shrnu to asi takto - Nejdelší sešup se dle mého názoru povedl a jednoznačně patří k tomu lepšímu, čím Patricie do světa Hvězdných válek přispěla. Pokud si budete chtít odpočinout od fádních a ochranných klišé boje za svobodu a mír v galaxii, která je beztak předurčena k nekonečným svarům mezi temnou a světlou stranou, sáhnutím po Největším sešupu chybu neuděláte. V opačném případě se budete ale nudit a dost možná si řeknete, že to vlastně s Hvězdnými válkami nemělo nic společného.